Žito

Popis, obsahové látky a přínos pro zdraví

Žito bylo poprvé sbíráno již 6600 let před Kristem v Malé Asii, od 4. až 3. tisíciletí se i pěstovalo.
V západní Evropě je pěstování prokazatelné teprve v římských dobách mezi 1. a 3. stoletím.
Ve středověku se žito stalo nejdůležitějším chlebovým obilím severní a střední Evropy. 
Žito obsahuje především uhlovodany (škrob), vlákninu a slizové látky, mimo jiné pektiny, které kladně ovlivňují střevní mikroflóru.
Žito obsahuje esenciální aminokyseliny, důležité pro výstavbu buněk a růst. Albumin a globulin jsou rovněž obsaženy a dokonce dvojnásobně oproti pšenici.
Toto obilí navíc poskytuje více mastných kyselin s krátkým řetězcem, především ve formě máselnanů (butyrátů).
Zrno dodává i bohaté množství vitaminů B aktivujících látkovou výměnu a důležité minerální látky jako draslík, vápník, zinek, chrom a hořčík.
Lidé s nepříliš výraznou citlivostí na gluten mohou individuálně snášet případně malé množství žitného chleba, protože obsahuje jen málo lepku.
Kvásek obsahuje kyseliny, které jsou dobré pro střevní mikroflóru a okyselují tlusté střevo,které je tak dobře chráněno před hnilobnými bakteriemi způsobujícími páchnoucí plynatost.
Určité kvasné kyseliny jsou i živinami pro střevní sliznici, jejíž správná funkce je zaručena mastnými kyselinami s krátkým řetězcem.
Při citlivém střevu a sklonu k zácpě vlákniny zvětšují objem stolice, podporují péči o střeva a mírně zvyšují hladinu cukru v krvi.
Tak se zkracuje střevní pasáž a stolice má kratší kontakt se střevní sliznicí. Albumin a globulin přenášejí v krvi látky rozpustné ve vodě a v tucích. Jsou součástí svalové bílkoviny a podílejí se na stavbě obranných látek imunitního systému.
Žito má lignany, které se ve střevech přeměňují na fytoestrogeny, které mají pomáhat při potížích v přechodu a chránit před rakovinou.
Zinek v žitu regeneruje sliznice.
Chrom pomáhá při cukrovce tím, že zvyšuje vnímavost buněk vůči inzulinu.