Hořec žlutý

Gentianea lutea
Gentianea lutea

Hořec původně pochází zřejmě z východních Karpat a oblasti Alp, Balkánského a Apeninského poloostrova, jinde je výsadbou rozšířen v horských polohách po celé Evropě a v Malé Asii. U nás roste v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, na Šumavě a v Hrubém Jeseníku. Daří se mu na horských loukách a pastvinách. Je chráněn zákonem, pro léčivé účely se pěstuje.
Hořec je opravdu hořký, jeho kořen obsahuje řadu látek, z nichž vyniká zejména hořčin amarogentin, jehož číslo hořkosti je 58 000 000, tzn. že 1 díl hořčinu v 58 000 000 dílech vody chutná stále ještě hořce.
Hořčiny a silice povzbuzují vylučování trávicích šťáv a vstřebávání živin, také zvyšují vylučování žluče. Podporují též tvorbu červených i bílých krvinek.
Sušený kořen se užívá v nálevu nebo jako prášek při nadýmání, žaludečním kataru, špatné činnosti žlučníku či v rekonvalescenci.
Osvědčuje se i jako prostředek proti hlístům, dříve se jím křísilo při mdlobách a kolapsových stavech.
Tinktura se podávala jako lék proti zimnici, pakostnici, hostci, průjmu, nadýmání, bledničce, pro zastavení menstruace.
Prášek z rozdrceného kořene se přikládal na špatně hojící se rány.
Hořec je nepostradatelný při výrobě hořkých likérů a aperitivů.  

Kontraindikace

Nejsou popsány. 

Vedlejší účinky  

Nejsou popsány.

Fotogalerie