Ječmen

Hordeum
Hordeum

Pěstování ječmene lze vysledovat až do doby asi 10 500 let před Kristem. Je vůbec nejstarším nám známým obilím. Od doby 8000 let před Kristem se pěstoval v Mezopotámii a na Nilu, od doby 5000 let před Kristem i ve střední Evropě.
Ječná zrna bez plev sestávají z asi 60 až 70 procent ze sacharidů.
Ječmen obsahuje málo škrobu a lepku, zato hodně sacharidů, jako například maltózu, rafinózu a sacharózu, které jsou snadněji stravitelné a rychleji poskytují energii.
Ječmen má z obilí nejvyšší obsah cukrů, a je proto vhodný pro kvašení na alkohol.
Obsahuje také hodně minerálních látek: draslík, hořčík, mangan, železo, měd', zinek a fosfor.
Ty se z 90 procent nacházejí v oplodí (slupce). V lepkové vrstvě jsou uloženy cenné bílkoviny, další minerální látky a mnoho vitaminů B (B1, B2, B5 a zejména množství B3).
Zrno ječmene obsahuje kromě antioxidačního vitaminu E ve větším množství i bobtnavé slizové látky. 
100 gramů ječmene pokryje polovinu denní potřeby jmenovaných minerálních látek.
Ječmen a jeho slizové látky jsou dobře snášenou dietou a prostředkem na žaludeční a střevní choroby a při průjmu.
Jelikož je ječmen obtížně stravitelný, má se jíst v malém množství a dobře promísit se slinami.
Ječmen je důležitý pro alergiky, neboť obsahuje málo alergenní gluten.
Hořčík obsažený v ječmeni je důležitý pro stabilitu kostí.
Velké množství vitaminu B3 (niacinu) potřebují všechny orgány s intenzivní přeměnou energie, například játra, srdce, ledviny, imunitní buňky a centrální nervový systém, jelikož vitamin B3 se podílí na přeměně energie a detoxikaci.
To je příznivé při mnoha kožních a metabolických problémech (krevní cukr, krevní tuky) a při psychických problémech, jako jsou podrážděnost a nespavost. 

Vedlejší účinky  

Celé zrno ječmene může způsobovat nadýmání. Při alergii na lepek by se celozrnný ječmen neměl jíst. 

Fotogalerie