Bazalka pravá

Popis, obsahové látky a přínos pro zdraví

Bazalka byla poprvé pěstována pravděpodobně v Indii. Řekové a Římané ji využívali jako léčivo. Ve středověkém lékařství byla klasifikována jako mírně hřejivá a vysušující. Byla považována za léčivou bylinu pro hlavu a mysl, pro dýchací cesty a žaludek a měla pomáhat proti melancholii.
Čerstvé bazalkové listy obsahují jen maximálně 0,5 procent silice, která však tvoří jejich účinnost. Hlavními složkami silice jsou linalool, eugenol a estragol. Kromě silice jsou obsaženy typické třísloviny hluchavkovitých rostlin, jako jsou kyselina rozmarýnová a antioxidační flavonoidy.
Bazalka povzbuzuje chuť k jídlu a pomáhá předcházet nadýmání a křečím a odstraňovat je. Trávení bez nadýmání přispívá k ulehčení nedostatečnosti jater. Díky silicím eugenol a estragol může bazalka také mírnit dráždivý žaludek a gastritidu. Linalool je považován za látku vyjasňující náladu. Kromě toho silice poškozují buněčnou membránu bakterií a hub. Bazalka proto brání růstu plísní a měla by se při střevních mykózách užívat denně. Usmrcování virů kyselinou rozmarýnovou se uplatňuje jen při zevním užití. V empirické medicíně se bazalka používá při napětí, duševním vyčerpání a při zkouškách, jelikož má vitalizující účinky. Pro zvýšení efektu se doporučuje kombinace s ořechy a mandlemi obsahujícími tryptofan.