Puškvorec obecný

Acorus calamus
Acorus calamus

Puškvorec pochází z Přední Indie, do Evropy se rozšířil až ve středověku. K léčebným účelům používáme oddenek, který si kupujeme v lékárně,v přírodě se totiž vyskytuje již jen velmi zřídka.
Puškvorcová droga obsahuje asi 2% až 7% silice tvořené řadou mono a seskviterpenů. Dále obsahuje hořčiny, třísloviny, slizy, cukry, cholin a fenylpropan beta-asaron, jenž je podezřelý z kancerogenity, proto by neměla být užívána droga, která v silici obsahují více než 5% této látky (naše domácí puškvorce ji však obvykle obsahují výrazně méně, takže jejich použití se jeví jako bezpečné, větší množstvé této látky obsahují zejména východoasijské a pravděpodobně také americké puškvorce).
Droga se užívá zejména při nerůznějších žaludečních potížích, neboť podporuje látkovou výměnu, tvorbu trávicích šťáv, zklidňuje křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Uplatní se proto např. při infekčních průjmech, při nadýmání, při nechutenství apod. Vedle toho puškvorec i mírně uklidňuje (např. při neurózách) a působí antidepresivně, tlumí astmatické záchvaty, celkově zlepšuje stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii ...), v některých případech působí i výrazně protialergicky. Zevně ve formě koupelí se užívá na revmatismus, na ekzémy, na omývání ran nebo jako celkově posilující prostředek.  

Kontraindikace

Celková doba podávání puškvorce by nikdy neměla přesáhnout dobu 6 týdnů, jinak žádné kontraindikace nejsou známy. 

Vedlejší účinky  

Nedoporučuje se užívat kořen puškvorce během těhotenství a kojení. 

Fotogalerie