Šťovík kyselý

Popis, obsahové látky a léčivé účinky

Šťovík je hojně se vyskytující, středně vysoká vytrvalá rostlina, druh rozsáhlého rodu šťovík. V české přírodě je původním druhem.
Již Egypťané, Řekové a Římané jedli šťovík jako protiváhu tučných jídel.
Ve středověku jej námořníci používali jako prostředek proti kurdějím.
Šťovík patří k prvním přirozeným zdrojům vitaminu C na jaře, obsahuje asi 115 miligramů ve 100 gramech. Obsahuje i 2 miligramy železa a antioxidační flavonoidy. Ovocné kyseliny s velmi vysokým podílem kyseliny šťavelové způsobují typickou nakyslou chuť.
Vitamin C stimuluje tvorbu bílých krvinek a interferon posiluje odolnost organismu proti bakteriím a virům.
Pro tvorbu imunitních buněk je důležité i železo. Projímavý a odvodňující účinek se zřejmě dostavuje jen při zkonzumování většího množství šťovíku. Od toho se však dnes odrazuje kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové. Dobrá je kombinace s potravinami obsahujícími hořčík, jako například s amarantem, se slunečnicovými semeny, pšeničnými otrubami nebo kakaovým práškem, jelikož hořčík tlumí tvorbu šťavelanových (oxalátových) ledvinových kamenů.   

Léčivé účinky šťovíku

• Podporuje chuť k jídlu
  
• Napomáhá správné činnosti tlustého střeva a pravidelnému vyprazdňování
• Díky obsahu železa podporuje tvorbu krve.
• Tlumí tvorbu šťavelanových (oxalátových) ledvinových kamenů 
  
• Odvodňuje tělo a prospívá pokožce a sliznici