Tuřín (Brukev řepka)
Popis, obsahové látky a přínos pro zdraví
Tuřín, neboli kolník je kořenová zelenina a krmná plodina, podobná a blízce příbuzná vodnici. Vznikl jako kříženec hlávkového zelí a vodnice v neznámé době, ale první zmínka o tuřínu je z roku 1620. V následujících staletích se rozšířil po Evropě.
Na rozdíl od vodnice jsou bulvy větší a také jejich větší část vyčnívá nad zemí. Známy jsou i žlutomasé odrůdy, které jsou chutnější a proto více oblíbené.Tuřín se v ČR pěstuje poměrně málo, hlavně ve vyšších polohách (v nižších dostává přednost řepka). Je nenáročný a mrazuvzdorný, nesnáší ale sucho a čerstvě hnojenou půdu.
Chutné za syrova jsou jen mladé bulvy tuřínu. Máme-li velké bulvy, raději je některým ze způsobů tepelně upravíme. Tuřín můžeme prokvášet a upravovat tak jako zelí anebo je nakrouháme a pak naložíme, ať už na slano, nebo na sladkokyselo. Tuřín obsahuje hodně vlákniny, zinek, síru a vitamin A, B, C a PP, K a Ca. Tuřín se dá grilovat, gratinovat a péct.
Tuřín obsahuje 90 % vody a díky tomu je velmi dietní. Má ale především hojivé a léčivé účinky - nejčastěji se používá proti chorobám zažívacího ústrojí.V jeho sušině jsou dále bílkoviny, tuky, 20 mg vitamínu C, karoten a hlavně pak až 200 mg vápníku - je tudíž vhodný při zlomeninách nebo osteoporóze.
Tuřín rovněž působí proti řadě kožních onemocnění, čistí krev a je používán při plicní a kostní tuberkulóze. V neposlední řadě tuřín zvyšuje peristaltiku střev, a to díky vysokému obsahu vlákniny.
Vedlejší účinky
Veškeré brukve mohou způsobovat nadýmání a ukládat velké množství dusičnanů. Měly by se konzumovat především ekologicky vypěstované a sklizené v teplých dnech - ty mají dusičnanů nejméně.
Pozor ! Tuřín by neměli konzumovat lidé s akutním zánětem jater či žlučníku a při žlučníkových kamenech!