Proso

Pancium
Pancium

Přibližně od doby 2500 let před Kristem jsou proso seté a bér mohárový prokázány jako jediné druhy obilí v horských oblastech severní Číny. Tam bylo proso mimo jiné základní potravinou chudších vrstev. Ve střední Evropě bylo využíváno od doby kamenné, ale dále se šířilo teprve v posledním předkřesťanském tisíciletí.
Hlavní oblasti pěstování jsou dnes ve střední Asii, severní Číně, Japonsku, Indii, jižním Rusku a v USA.
Proso je díky svým 350 kcal (1463 kJ) ve 100 gramech loupaného zrna skutečně vydatnou potravinou, skýtající 9,8 gramu bílkovin, až 4 gramy tuku a 69 gramů sacharidů.
Proso má z obilí nejvyšší podíl sacharózy, což se projevuje vysokou glykemickou zátěží.
V její hodnotě (49) ovšem není zohledněno, že v prosu jsou k dispozici obsahové látky jako například vláknina, rostlinné lipidy a inhibitory enzymů, které zamezují příliš rychlému nárůstu hladiny krevního cukru.
Z minerálních látek stojí za zmínku především 6 miligramů krvetvorného železa a 3 miligramy zinku ve 100 gramech, jakož i vitaminy B2 a B6.
Ze všech potravin vykazuje proso nejvyšší obsah kyseliny křemičité, která je nositelkou stopového prvku křemíku. Proso obsahuje také kyselinu fytinovou, která by mohla mít protirakovinné účinky. 
Především děti a těhotné ženy dostávají prostřednictvím prosa prvky jako železo či zinek a sacharidy důležité pro růst, imunitní systém a diferenciaci buněk.
Kyselina křemičitá může mít podpůrný účinek. Zkoušky na zvířatech prokázaly, že kyselina křemičitá je u nich zásadně nutná pro výstavbu kostí, chrupavek a vaziva. Díky obsahu zinku konzumace prosa podporuje obnovu kůže a vlasů.
Jelikož proso má sladkou chuť, mají ho rády děti. Proso může být na jídelníčku každý týden studené nebo teplé, pokud možno ráno nebo v poledne.
Pro rychlé dodání energie při sportu, pro těžce pracující a pro lidi s podváhou se proso doporučuje nejen kvůli vysokému obsahu sacharidů, které jsou poměrně rychle k dispozici.
Dodává tělu i mangan a vitaminy B, které jsou nutné pro využití sacharidů a bílkovin.
Z důvodu vysoké glykemické zátěže by se proso mělo kombinovat se zeleninou bohatou na vlákninu, jako například s černým kořenem, hrachem, celerem, artyčokem, lilkem, tykví, mrkví nebo se zelím. Jelikož proso neobsahuje lepek, je obilím velmi vhodným pro celiaky. 

Vedlejší účinky  

Pro vysoký glykemický index je proso nevhodné při cukrovce a nadváze. 

Fotogalerie