Smetanka lékařská (Pampeliška lékařská)

Taraxacum officinale
Taraxacum officinale

Popis, obsahové látky a léčivé účinky

Pampeliška roste obecně na loukách, u cest a na trávnících, kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim.
Pampeliška je vytrvalá bylina vysoká 5-40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu - latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny.
Kořen pampelišky obsahuje hořčiny lactopicrin, taraxacin a taraxasterin, tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy a minerální látky (zejména měď, draslík a mangan), v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září.
Sbírá se kořen (Radix taraxaci), někdy list (Folium taraxaci) nebo nať s kořenem (Radix taraxaci cum herba), velmi zřídka i květní úbory. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem (březen, duben), po omytí se rychle suší ve stínu nebo i na slunci, případně za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Nedostatečně usušený kořen snadno plesniví, naopak suché kořeny bývají napadány červy nebo myšmi (proto skladovat v dobře uzavřených nádobách).
Droga povzbuzuje trávící orgány, působí mírně močopudně a žlučopudně a celkově je považována za posilňující prostředek s příznivým účinkem na metabolismus. Dle J.A.Zentricha příznivě ovlivňuje funkce jater, žaludku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů. Dále ji lze použít při léčbě močových kamenů, napomáhá při cukrovce (snižuje hladinu krevního cukru), při chronické únavě, při opuchlých lymfatických žlázách, při zvětšení sleziny, působí proti degeneraci kostí a chrupavek, pomáhá vyvolat menstruaci. Doporučuje se i při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu nebo zánětu žaludeční sliznice, při zácpě.
V Antice byla šťáva z pampelišek užívána jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, jejím mlékem se léčily záněty očí. Avicenna léčil čerstvou šťávou vodnatelnost a překrvení jater. 

Léčivé účinky smetanky (pampelišky)

  • Zlepšuje funkci jater, ledvin, slinivky, střev a žlučníku
  • Pomáhá s močovými a žlučovými kameny
  • Působí močopudně a žlučopudně
  • Snižuje hladinu cukru v krvi
  • Stimuluje látkovou výměnu
  • Pomáhá při chronické únavě
  • Pomáhá při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu nebo zánětu žaludeční sliznice
  • Zlepšuje chuť k jídlu
  • Používá se proti zácpě
  • Blahodárně působí na zdravé zažívání

Kontraindikace

Pampeliška by neměla být užívána bez konzultace s lékařem společně s následujícími léčivy: ciprofloxacin, spironolacton, thiazidová diuretika (hydrochlorthiazid), diuretika působící ve vzestupné Henleově kličce: furosemid, bumetanid, torsemid, ethakrynová kyselina
triamteren. 

Vedlejší účinky  

Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny bez dohledu lékaře či léčitele. Lidé s obstrukcí žlučovodů nesmějí užívat pampelišku. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Mléčný latex ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku.
Pampeliška obsahuje 40% inulinu, vlákniny široce rozšířené v ovoci, zelenině a rostlinách. Lidé s vzácnou přecitlivělostí na inulin, by neměli pampelišku užívat. 

Fotogalerie