Artyčok zeleninový

Cynara cardunculus
Cynara cardunculus

Artyčok zeleninový je zvláštní pěstovaná zelenina, známá již starým Římanům. Římané přenesli artyčok do klášterní kultury raného středověku.
Dnes se artyčok ve vekém pěstuje hlavně v Itálii, Francii, Řecku, Maroku, Alžírsku, Izraeli, Španělsku a Rumunsku.
Artyčoky kromě bílkovin obsahují určité množství sacharidů, hodně vlákniny a polyfenoly (např. flavonoidy), které se víceméně nacházejí v celé rostlině, včetně květního lůžka.
Masitá lůžka jsou kaloricky velmi chudá a mají vysoký podíl sacharidů, které nezvyšují hladinu krevního cukru - proto je artyčok důležitý pro diabetiky.
Za lékařské využití vděčí artyčoky především hořčině cynarinu, která je obsažena převážně v listech a pupenech.
Z obsahových látek je dále významný vysoký obsah vitaminů C, E a betakarotenu, kromě toho artyčok obsahuje důležité minerální látky a prvky, jako jsou vápník, draslík, hořčík, železo a fosfor.
Svými hořčinami artyčok působí zejména proti slabému trávení, způsobovanému poruchou jater a tvorby žluči. Jeho obsahové látky podporují nejen funkci jater, ale také regenerují buňky jater.
Polyfenoly obsažené v artyčoku podporují tvorbu a vylučování žluči, působí antioxidačně a přispívají ke snižování hladiny tuku v krvi.
Proto je artyčok doporučován k prevenci žlučových kamenů, proti arterioskleróze a při zvýšené hladině tuku v krvi. Pravidelným požíváním artyčokových listů lze snižovat hladinu cholesterolu až o 15 procent.
Jelikož artyčoky mají málo kalorií a zároveň povzbuzují vylučovací orgány, jsou ideální jako strava při nadváze a vhodné pro odlehčovací kúru.
Flavonoidy a vyšší obsah draslíku podporují tvorbu moči.
Vymačkaná šťáva z artyčoků je obzvláště bohatá na hořčiny, podporuje trávení a celkově posiluje. 

Vedlejší účinky  

Při alergii na složnokvěté rostliny a při neprůchodnosti žlučových cest se artyčoky v žádném případě nemají konzumovat.

Fotogalerie