Pelyněk pravý

Artemisia absinthium
Artemisia absinthium

Jako léčivábylina byl pelyněk dobře známý již ve starověkém Egyptě a Řecku a od té dobysestále využívá jeho hořkosti.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba absinthii) odřezáváním asi 5 až 10 cm nad zdřevnatělou částí lodyhy, kvalitnější drogou je však pouze list sdrhnutý společně s květem (Folium cum flos absinthii). Droga má výrazně hořkou, až odpornou chuť (ostatně latinské druhové jméno je odvozeno od řeckého slova apsinthion, což v překladu znamená "to, co se nedá pít" - od stejného základu je mimochodem odvozeno i slovo abstinence).
Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější složku tvoří toxický thujon (=tujón, tujon, thujón) a thujol. Dále je přítomen kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny, kvercetin, pryskyřice, flavonoid artemisetin, organické kyseliny a jiné látky.
Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách.
Obvykle se podává ve formě nálevu, který je však nutno pečlivě dávkovat: Jednorázová dávka by neměla překročit 1 g drogy, denní dávka by neměla být vyšší než 3 g. Vzhledem k tomu, že některé látky se z pelyňku jen obtížně luhují do vody, je účinnější formou tinktura nebo pelyňkové víno či likér.  

Kontraindikace

Pelyněk by neměly užívat kojící a těhotné ženy (ve větších dávkách může vyvolat potrat).

Vedlejší účinky  

Předávkování pelyňkem může vyvolat otravy, při kterých může dojít k poškození nervové soustavy, jež se projevuje křečemi, stavy opojení, v těžších případech i bezvědomím, ochrnutím a postupnou ztrátou inteligence. Lehčí otravy se projevují ošklivostí, dávením a bolestmi hlavy. 

Fotogalerie