Špalda (Pšenice špalda)

Triticum spelta
Triticum spelta

Popis, obsahové látky a přínos pro zdraví

Špalda se pěstovala již 4500 let před Kristem severně od Černého moře.
V mladší době kamenné byla již byla přítomna v Evropě.
V dobách římských císařů byla špalda nejoblíbenějším druhem obilí až do vrcholného středověku.
Špaldové zrno bez plev obsahuje až 60 procent škrobu a cukrů, 11 procent bílkovin a 2,5 procenta tuku.
Dále je v něm obsaženo 8,8 gramu vlákniny ve 100 gramech, což je asi čtvrtina doporučené denní dávky.
Energetický obsah 100 gramů špaldy činí 320 kcal (1337,6 kJ).
Minerální látky, vitaminy (vitamin E, vitaminy skupiny B) a stopové prvky (železo, hořčík, zinek) se vyskytují v povrchových vrstvách a v endospermu. Vyzrálá špalda má vysoký obsah kyseliny křemičité. Mouka obsahuje velmi mnoho lepku, a je proto vhodná pro pečení chleba.
Protože se bílkovina špaldové mouky liší od bílkoviny pšeničné mouky, může se v mírném množství jíst i při alergii na bílkoviny. 
Sacharidy obsažené ve špaldě jsou zdrojem energie a množství vlákniny podporuje trávení.
Vysoký obsah železa ve špaldovém zrnu je důležitý pro krvetvorbu a posiluje imunitu.
Na základě dobré skladby živin se špalda hodí jako výživa při metabolických onemocněních, jako například při cukrovce.
Kyselina křemičitá podporuje růst kůže, vlasů a nehtů a může zlepšovat soustředění - v tomto ohledu zřejmě mají špaldové produkty příznivý vliv.
Špalda obsahuje aminokyselinu tryptofan, z níž se například vytváří spánkový hormon melatonin.
Špalda také může sloužit jako náhrada pšenice pro alergiky.

Vedlejší účinky

Při pšeničné alergii by se špalda neměla jíst ve velkém množství, jelikož může docházet k reakcím z intolerance.
Při celiakii neboli nesnášenlivosti lepku by se špalda jíst neměla. 

Fotogalerie