Kdoule (Kdouloň obecná)

Cydinia oblonga
Cydinia oblonga

Kdouloň pochází z oblastí od Zakavkazska přes Írán až po Turkmenistán. Nyní již zdomácněla po celém světě kromě Austrálie.
Do Evropy se rozšířila ve středověku, kdy byla s oblibou vysazována v klášterních a zámeckých zahradách. Odtud zplaněla a dnes roste volně v Polabí, na jihu Moravy a také v Praze.
Voňavým plodům kdouloně se také říká "Venušino jablko".
Jsou pro nás zdrojem celé řady využitelných látek, např. cukrů, pektinů, silic, tříslovin a organických kyselin, minerálních látek a vitaminů.
Dužnina plodů obsahuje množství pektinu, kyseliny, slizy, asi 10 procent cukrů (především fruktóza), silice, třísloviny, provitamin A, vitamin C, skupinu vitaminu B, dále minerální látky - draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek. Semena obsahují především slizovité látky (pentózany), olej, amygdalin a třísloviny.
Plody jsou využívány v kuchyni, zavařují se mnoha způsoby nebo se suší.  
Semena kdoulí obsahují velké množství slizu, který se získává macerováním ve studené vodě a vnitřně působí projímavě, zevně má blahodárné účinky na pokožku. Změkčuje, chladí a kryje, proto se používá k léčení zánětů, oparů, opruzenin, popálenin, popraskaných prsních bradavek nebo k odstraňování otoků. Výluh ze semen se také hodí k ošetření citlivé kůže kolem očí, na omrzliny, jizvy či na vysušenou a zanícenou pokožku.
Plody kdouloně se doporučují při žaludečních a trávicích problémech, pomáhají také při bolestech v krku.
Plody sušené na plátky lze žvýkat pro odstranění zápachu z úst.
Vařené kdoule jsou lékem na zklidnění a zahojení zanícených ran a vředů, kam se přikládají ve formě kašovitého obkladu. 

Vedlejší účinky  

Semena kdoule obsahují jedovatý amygdalin, proto se přímo nekonzumují. 

Fotogalerie